Spartan race! Be the warrior, not a pussy…

SPARTAN RACE! Jeden z nejznámějších, ne-li nejznámější překážkový závod na světě. Založil ho Joe de Sena v roce 2010 ve Spojených státech amerických a každý rok se těší vetší a větší oblibě. Původně to byl tzv. Death race a jednalo se o vytrvalostní soutěž. Dokud nebylo odstraněno 90% soutěžících, stále se pokračovalo (to mi připomíná Operaci Izrael, mě a tu moji tvrdohlavost)…

Jsou 4 úrovně obtížnostiSprint 5+ km a 20+ překážek, Super 13+ km a 24+ překážek, Beast 20+ km a 30+ překážek a pro ty největší blázny tu máme ještě Ultra Beast, tedy Maraton s překážkami 42+ km a 60+ překážek.

Teď v Kutné Hoře se běžel Sprint, tedy ten nejlehčí, za což jsem byla šťastná. Ani jsem netrénovala. Jen mi ve čt volali z telky, jestli to natočím. Můj poslední běh byl Army run, po něm jsem odpadla. Koupila letenky do Kalifornie a odletěla na pár měsíců pryč. Už jsem myslela, že nikdy žádný extrémní překážkový běh nedám. Jenže?! Mně to tak chybělo…

Na startu mi kluci ze Seznam.cz klestili Cestu. Pozor Nikita! To potěšilo, ale zároveň přidalo na nervozitě. Klasika. I když tentokrát to bylo jiné, více na pohodu… Prodchnuti kouřem vyrážíme vstříc našim osudům.

Bylo mi řečeno, že to nemusím dát celé, že si jen natočíme některé úseky a přiblížíme to lidem. Vzhledem k tomu, že už nechci přepínat svoje tělo a přeci jen jsem na to netrénovala, ani se nijak nepřipravovala, říkám cca po 2km paní na trati, že končím a jdu zpět na start. Odcházím, i když s těžkým srdcem… Jdu, jdu a jdu a najednou se přede mnou objeví ten skvost! Chrám sv. Barbory! Nedá mi to! Někdo říkal, že tam jsou nejlepší překážky. Přece to nevzdám! Nikdy jsem nic nevzdala! I když, někdy je možná lepší některé věci vzdát… Ale ne dnes 😀 !

Vracím se zpátky na trať a jdu bojovat! Přeci jen vlezu do té ledové vody (nechtělo se mi, už nejsem nejmladší), jdu dál potokem, prolézám pod ostnatým drátem v lese v tom proklatě ledovém potoce! Procházím nechutně smradlavou močůvkou a jdu dál „Per aspera ad astra“! Ručkování, opičí dráha, skákání snožmo, házení oštěpem, další ručkování, přelézání různě vysokých i nízkých stěn, podlézání a blížíme se do finále! Ten konečný běžecký úsek je asi nejhorší, ale tak to už snad dám, ne?

A je to tu, medaile! Bože a Buddho, ten pocit! To je taková krása! Další medaile a tričko do sbírky a hlavně další zdolaná trať úžasného závodu Spartan race! S tím jsem nepočítala… V sobotu ráno jsem se probudila, odběhla si Spartan race a vrátila se zase do svých kolejí. S tím rozdílem, že jsem si uvnitř vzpomněla na tu bojovnici, která tam vždy přebývala a která si musela v životě projít těžkými zkouškami. Proč?! Asi proto, aby měla lidem, co předávat… Vždyť, co je víc, než životní zkušenosti? Nic víc, nikdo z nás na smrtelné posteli mít nebude…

A výsledek? 134 ze 1755 žen a 1764 z 5381 celkově. To jde bez tréninku a přípravy… ale příště bych to mohla zlepšit 😀 …

Vaše Veronika Nikita

Spartan Sprint 2018 Kutná Hora
Komentáře